Autismus a slavnosti

  Někteří lidé s autismem mají problém v hlučném, přelidněném prostředí. Bojí se tam, necítí se komfortně. Ne ovšem ten náš. Různé poutě, slavnosti a zábavy miluje a je problém ho dostat od živého vystoupení nějaké kapely. Pokaždé si tam tančí, hraje... Prostě je svůj.

  Jinak tomu nebylo ani včera. V našem městě byly slavnosti. Tím, že na ně byl vstup zdarma, tam bylo i docela hodně lidí. P. to ale nevadilo, naopak. Snažil se rozesmát co nejvíc lidí - to je jeho další velmi oblíbená zábava.

  Naši s P. tam přišli později, než já s přítelem. Bylo kouzelné sledovat, tak se mu rozzářil obličej, když nás tam mezi tisícovkou lidí našel. Odtáhl nás ke stolku, kde předtím seděli a začal mi říkat, co všechno tam zatím našel. Po chvíli dostal chuť na Kofolu, tak jsme ji šli koupit. Na stánku mu padly do oka brambůrky. Začal se po nich sápat (neumí totiž rozlišit, co je nebo není ve společnosti vhodné), a nešlo mu vysvětlit, že to nemůže jen tak vzít. Naštěstí byla ve stánku strašně milá paní, která ještě vtipkovala.

  Po Kofole přišla chuť na zmrzlinu. Jsem nadšená, jaké pokroky P. v komunikaci dělá. Snažil se mi říct, že by si přál zmrzku ("M-ku") a když jsem mu pořád nerozuměla, popřemýšlel a pak mi řekl, že by chtěl zmrzlinu ("M-li-nu). To už jsem mu rozuměla, tak jsme se vydali ke stánku se zmrzkou (nakonec si stejně dal ledovou tříšť). Potom už následovala cesta domů.

  A proč to sem píšu? Protože každý člověk má něco, co ho baví. A to i ten s autismem.