Vnímejme

Už se vám někdy stalo, že jste viděli dítě, které vypadalo na první pohled zdravě, ale chovalo se zvláštně? Nemluvilo, nevydrželo v klidu sedět, něco v obchodě chtělo a vypadalo to, jako by nechápalo slovo ne? Možná jste potkali rodinu s dítětem, které má diagnózu autismu.

Co je to autismus? Ve zkratce jde o to, že dítě má problémy se sociální interakcí (třeba nechápou, co se ve společnosti sluší a co ne), má rádo stereotyp. Taky se často upínají k pár věcem, které potom nedají z ruky pomalu ani ve spánku.

A proč jsem se rozhodla založit tento blog? Protože mám pocit, že v Česku lidi radši takové dítě radši odsoudí, že je to rozmazlený fracek, místo toho aby se třeba zamysleli nad tím, že takové dítě není úplně v pořádku. Nechci sem psát definice z vysokoškolských skript, pokud někoho daná problematika zaujme, na internetu je mnoho informací a určitě si o tom přečte sám. Chtěla bych sem spíše psát o mých zážitcích, o tom, jak dovedou být kouzelní a i když mají špatný den a dávají vám to najevo, tak vám dovedou vykouzlit úsměv na tváři.

S autismem se setkávám denně – má ho můj mladší bráška P. Během července si vyzkouším i práci s cizí autistkou. Budu jí dělat asistentku a zítra se uvidíme poprvé. Moc se na to těším. Ale zároveň mám trošku strach z jejích projevů, protože každá osoba s autismem je jiná a každá z nich má své vlastní projevy. A co když náhodou budu mít v hlavě zafixované, že P. má tento projev pro něco, ale pro slečnu to bude znamenat něco úplně jiného? Ale nebudu předbíhat, věřím, že to bude moc fajn.